MĚSTSKÉ MUZEUM MARIÁNSKÉ LÁZNĚ V PROMĚNÁCH
(Vývoj – transformace a současnost muzea)

Jednu z dominant Goethova náměstí v Mariánských Lázních tvoří klasicistní budova městského muzea. Dvoupatrový klasicistní dům (čp. 11) byl postaven v roce 1818 jako penzion pro lázeňské hosty a pojmenován „U zlatého hroznu“. Dochovaná původní architektonická podoba tohoto domu dokládá stavební styl města v jeho počátcích. K využití budovy jako muzea došlo však až později, v roce 1953 a od té doby prošlo městské muzeum různými proměnami až do své dnešní podoby.

První období vzniku po konec druhé světové války

Podnětem k založení muzea byla „Výzva“ (Aufruf) uveřejněná v místních novinách (Marienbader Zeitung č. 35) 1 září r. 1887, kterou inicioval radní Václav Lerchl, st., protože „již osmdesát let uplynulo od doby, kdy Mariánské Lázně vstoupily do řady lázeňských měst a ponenáhlu se ztrácejí vzpomínky spojené s jejich počátky“. Výzva se obracela na mariánskolázeňské občany s prosbou o dary různého charakteru (sklo, porcelán, minerály, knihy, herbáře apod.), tvořící později podstatnou část muzejních sbírek. Pod „Výzvu“ se podepsali tehdejší starosta Johann Kroha, ml., Paul Frankl (c.k. korvetní kapitán), C. Brem, jun., Fr. Schildbach, Franz Gschihay, Carl Skalnik a Alexandr Zickler. Iniciátor výzvy, radní Václav Lerchl, st., který sám jako první věnoval své bohaté sběry (národopis, regionální sbírky apod.) nově založenému muzeu, se stává prvním správcem sbírek tvořících asi 250 položek. Také lékárník Carl Brem mezi prvními věnoval novému muzeu kolekci Goethových mineralogických sběrů a soukromé sbírky z oboru lázeňství (balneologie) a přírodních věd. V tom jistém roce (1887) oznámila rada města do Vídně „Ústřední komisi pro péči a památky“ (Zentralkomision fur Denkmalpflege) zřízení muzea a jako správce uvedla Městskou radu (Stadtrat). První muzeum bylo umístěno v objektu radnice. O sbírky pečoval nejdřív radní Václav Lerchl, st., a později jeho syn, profesor zdejšího gymnasia, Václav Lerchl, ml., a to až do konce druhé světové války (1945). V prvním období existence městského muzea (1887-1940) byly muzejní sbírky, původně shromažďované na radnici, přemístěny do domu Sanssouci (čp. 45), kde byla též instalovaná expozice zaměřená především na historii města a regionu. Sbírky se poměrně rychle rozrostly. V období druhé světové války (1939-1945) bylo muzeum uzavřeno, a v roce 1945 byly jeho značně poškozené sbírky přemístěny do vily Turba (dnešní Městská knihovna). Po válce obohatily sbírkový fond především darované soukromé sbírky Dr. Heinricha Floderera, p. Julie Schildbachové, Kaspara Otta a Karla Guta.

Období po druhé světové válce do r. 1989

V roce 1953, po zrušení okresu Mariánské Lázně, se muzeum stěhuje do dnešních prostorů – domu čp.11. Dům „U zlatého hroznu“ (Goldene Traube), postaven v r. 1818, ve kterém sídlí dnešní městské muzeum, je jediným nepřestavěným domem v klasicistním slohu ve městě. Prvními majiteli domu byly Sybilla Doltschová a Franz Habl. Právě v tomto domě bydlel od 2. července do 20. srpna r. 1823 spisovatel a polyhistor Johann Wolfgang Goethe, který zde prožíval sen své poslední lásky k mladičké Ulrice von Levetzow a seznamoval se s předními českými vědci a umělci (J. Dobrovský a jin.). Goethe zde svou autoritou podporoval a inspiroval rozvoj české vědy a kultury. Majitelka domu, sama vynikající botanička a sběratelka minerálů, p. Julie Schildbachová, se zasloužila o zachování původních pokojů ve kterých Goethe bydlel a věnovala městskému muzeu i Goethovou pozůstalost - rodinné památky na jeho pobyt. Podstatná část goethensií pochází právě od Julie Schildbachové. V roce 1846 byla nad vchodem domu umístněna kovová obdélníková pamětní deska s plastickým textem „Hier wohnte Goethe in dem Jahre 1823“, kterou věnoval budapešťský advokát Elischer. Dům byl přejmenován na „Goethe-Haus“ v roce 1879 a pod tímto názvem byl znám až do jeho konfiskace v roce 1945 a následnému předání Československým státním lázním v roce 1950. V roce 1953 bylo rozhodnuto zřídit zde městské muzeum. Po roce byla jeho působnost rozšířena na území celého bývalého okresu Mariánské Lázně,  a sice až do r. 1957, kdy bylo převzato opět městským národním výborem.

Na jaře v r. 1959 byla provedena reinstalace muzea a do sbírek byli zařazeny i lázeňské sbírky z budovy na kolonádě Ferdinandova pramene, které věnovaly Československé státní lázně. V tomto období byl při muzeu ustaven i vlastivědný kroužek a muzeum navázalo kontakty s Muzeem Maxima Gorkého v Moskvě za účelem výměny materiálu o Maximu Gorkém, který se v Mariánských Lázních léčil. V rámci těchto snah vzniká při muzeu „Památník maxima Gorkého v Mariánských Lázních“, který byl „kulturním a osvětovým zařízením města v Mariánských Lázních jako pobočka Městského muzea“, a který měl za úkol „pečovat o exponáty a inventář mu svěřený… Institutem světové literatury v Moskvě a jeho složkami – Archivem a Muzeem v Moskvě“, jak se o tom dočteme v Organizačním řádu z 9. května 1970. Muzeum v tomto období začalo pořádat též historické procházky městem spojené s odborným výkladem a vlastivědný kroužek pracující při muzeu připravoval soupis význačných hostů Mariánských Lázní.

V letech 1975-1979 prošel objekt muzea celkovou přestavbou a na místě bývalého dvorního traktu byla postavena nová přístavba s expozicí a promítacím sálem.   V tomto období byly sbírky muzea umístěny na různých místech. V těchto letech (1976-1978) byla navržena a instalována též úplně nová expozice muzea zachycující vývoj Mariánských Lázní. Přístavbou vznikl docela nový prostor k instalaci sbírek a přibyl technicky dobře vybavený promítací sál se sto mísy. Moderně řešená muzejní expozice byla otevřena pro veřejnost od počátku roku 1980.

V roce 1984 vznikla myšlenka Geologického parku – rozsáhlé expozice ve volné přírodě, která byla vytvořena v letech 1986-1989 podle architektonických a výtvarných návrhů akad. arch. Jiřího Pelcla, akad. sochaře Petra Císařovského a akad. malíře Karla Halouna. Expozice je situována na ploše téměř 10 ha Mlýnském údolí ve vzdálenosti cca. 250 m od budovy muzea. Exponáty charakterizují geologickou stavbu Slavkovského (Císařského) lesa a jsou rozděleny do 20 větších skupin instalovaných podél upravených lesních cest. Největší exponáty dosahují až 3 m a váží 24 t. V době instalace této expozice v přírodě se v muzeu rozšiřuje specializace o regionální geologii (1986) a vzniká též krátký film „Geologický park Mariánské Lázně“, který má v roce 1989 premiéru. Od roku 1986 se v muzeu promítá barevný polyekránový film režiséra Josefa Císařovského o historii Mariánských Lázní (v sedmi jazykových mutacích).

Období po roce 1989 do současnosti

V roce 1991 byl ředitelem muzea jmenován Ing. Richard Švandrlík a v roce 1992 byla zrušena část expozice (nejnovější dějiny) a byla nahrazena expozicí regionální geologie a mineralogie a ředitelem muzea byl jmenován Petr Bouše, dosavadní geolog. V roce 1994 vytvořilo muzeum v Anglikánském kostele (postaven v letech 1878-9) prostor k pořádaní pravidelných komorních výstav, z nichž lze jmenovat kupř.: Grafická díla akad. malíře Vladimíra Suchánka, lidové podmalby na skle (baroko), Adalbert Stifter – Děsivě krásný svět, Sochařské dílo Ludmily Seegfried-Matějkové a jin. Anglikánský kostel byl po celkové rekonstrukci otevřen jako nová součást expozic muzea 31. července 1994. V roce 1996 vzniká v muzeu nová balneologická expozice, která vznikla s přispěním MK ČR a Léčebných Lázní a.s. V roce 1999 byla otevřena nová goethovská expozice a v létech 2002-2003 nová přírodovědná expozice. Obě dvě jsou dodnes neoddělitelnou součástí expozičních celků muzea.

V dubnu 2004 nastoupil na místo ředitele muzea Ing. Jaromír Bartoš a v tom jistém roce byla specializace muzea rozšířena o botaniku. V listopadu téhož roku nastoupila na místo botanika Mgr. Anna Bucharová. Obohacení přírodovědného pracoviště v muzeu o botanika bylo důsledkem sbírkotvorné koncepce muzea, která sleduje rozšíření sbírek o botanické přírůstky, a dále se hlouběji zaměřuje na historii a vývoj mariánskolázeňského regionu. V roce 2005 byl Anglikánský kostel navrácen městu a muzeum začalo intenzivněji spolupracovat s muzeem ve Výmaru. V rámci této spolupráce se v městském muzeu každoročně konají tzv. Goethovy týdny věnované této vynikající osobnosti jako vzpomínka na jeho pobyt a činnost v Mariánských Lázních. V rámci této akce se konají noční prohlídky v historických místnostech muzea, odborné přednášky a další programy spojené s Goethovou osobností jak v německém tak českém jazyce, které jsou kladně hodnoceny i v každoročním Goethe Jahrbuchu – prestižním periodiku Goethovy společnosti ve Výmaru.   

Společně s uspořádáváním různých monotématických i výročních výstav začalo muzeum samostatně vydávat i publikace. V roce 2005 vydalo ve dvou jazykových mutacích knihu Ing. Richarda Švandrlíka – „Historie Židů v Mariánských Lázních“ a v roce 2006 reprezentativní publikaci autorů MUDr. J. Somola a Ing. R. Švandrlíka – „Lékaři a lékárníci v Mariánských Lázních“. Pro menší krátkodobé výstavy vznikl v rámci interiérových úprav v muzeu nový výstavní prostor.

Muzeum aktivně spolupracuje s regionálními novinami (Mariánskolázeňské listy, Chebský denník, Karlsbader Zeitung a dalšími) ve kterých pravidelně informuje o nových událostech v muzeu (výstavy, přednášky, naučné vycházky) objevech a práci muzejních pracovníků. Botanik, Mgr. Anna Bucharová, pořádá každoročně přednášky ze zahraničních cest a realizuje různé krátkodobé přírodovědné výstavy (v roce. 2006 výstava „Krásný svět krásivek“ apod.).

Literatura:

Městské muzeum v Mariánských Lázních. – In: Mariánskolázeňské listy, č. 38, ze dne 18.9. 1997.

Pavelka, Oto. Muzeum v Mariánských Lázních. Jeho historie a průvodce po sbírkách. Krajské nakladatelství v Plzni, 1961, 32s.

May, Josef. Das Marienbader Museum. – In.: Heimatbuch Marienbad. Stadt und Land. I. Giesenfeld, 1977, s. 628-629.

Gnirs, Anton. Topografie der Historischen und Kunstgeschichtlichen Denkmale in den bezirken Tepl und Marienbad. Vyd. Dr. Benno Filser Verlag G. M. B. H. Augsburk 1932, s. 180.