Historie muzea

Podnětem k založení Městského muzea Mariánské Lázně byla „Výzva“ (Aufruf)[1] uveřejněná v místních novinách Marienbader Zeitung 1. září roku 1887[2], kterou inicioval radní Václav Lerchl st., protože „již osmdesát let uplynulo od doby, kdy Mariánské Lázně vstoupily do řady lázeňských měst a poznenáhlu se ztrácejí vzpomínky spojené s jejich počátky[3]. Výzva se obracela na mariánskolázeňské občany s prosbou o dary různého charakteru (sklo, porcelán, minerály, knihy, herbáře apod.), tvořící později podstatnou část muzejních sbírek. Iniciátor výzvy, radní Václav Lerchl st., který sám jako první věnoval své bohaté sběry (národopis, regionální předměty) nově založenému muzeu, se stal i prvním správcem sbírek, které tehdy obsahovaly asi 250 položek. Zdejší lékárník Carl Brem věnoval novému muzeu svou mineralogickou kolekci. Ve stejném roce oznámila rada města do Vídně „Ústřední komisi pro péči a památky“  zřízení muzea a jako správce uvedla městskou radu. První expozice nově založeného muzea byla umístěna ve dvoře za domem Sanssouci pod objektem radnice. O sbírky pečoval nejdříve radní Václav Lerchl st., později jeho syn, profesor zdejšího gymnasia, Václav Lerchl ml., a to až do konce druhé světové války[4]. Sbírky se poměrně rychle rozrostly. V období druhé světové války (1939 – 1945) bylo muzeum uzavřeno, a v roce 1945 byly jeho značně poškozené sbírky přemístěny do vily Turba, ve které dnes sídlí Městská knihovna. Po válce obohatily sbírkový fond především zestátněné sbírky Julie Hufnagel-Schildbachové, majitelky domu „Goethe Haus“. Právě v tomto domě bydlel od 2. července do 20. srpna roku 1823 významný německý spisovatel J. W. Goethe, který zde prožil své poslední milostné vzplanutí k mladičké Ulrice von Levetzow. Goethe svou autoritou podporoval a v mnohém inspiroval rozvoj české vědy a kultury a setkal se zde s mnoha významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života. Pozdější majitelka domu, botanička a sběratelka minerálů Julie H.-Schildbachová, se zasloužila o zachování původních pokojů, ve kterých Goethe bydlel.

V roce 1953 bylo rozhodnuto použít tuto budovu jako sídlo pro městské muzeum. Přestěhoval se do ní původní sbírkový fond městského muzea, ke kterému se přičlenily sbírky Julie H.-Schildbachové. Po roce byla jeho působnost rozšířena na území celého bývalého okresu Mariánské Lázně, a sice až do roku 1957, kdy bylo muzeum převzato opět městským národním výborem.[5]

Na jaře v roce 1959 byla provedena reinstalace muzea a do sbírky byly zařazeny i lázeňské předměty z budovy na kolonádě Ferdinandova pramene, které muzeum převzalo od  Československých státních lázní. V tomto období byly vedením muzea, ředitelem Otou Pavelkou, navázány kontakty s Muzeem Maxima Gorkého v Moskvě za účelem výměny materiálu o Maximu Gorkém, který se v Mariánských Lázních léčil.[6] V rámci těchto společných aktivit vzniká při muzeu Památník Maxima Gorkého, který byl kulturním a osvětovým zařízením města jako pobočka Městského muzea, a který měl za úkol pečovat o exponáty a inventář mu svěřený Institutem světové literatury v Moskvě a jeho složkami – Archivem a Muzeem v Moskvě, jak se o tom dočteme v Organizačním řádu z 9. května 1970.[7]

V letech 1975 – 1979 prošel objekt muzea celkovou přestavbou a na místě bývalého dvorního traktu byla postavena přístavba s novými výstavními prostory a promítacím sálem. V tomto období byly sbírky muzea umístěny na různých místech. Část byla uložena v krajském muzeu v Chebu, kde došlo k jejich částečnému poškození (vyrámování obrazů, zařazení některých položek do fondu krajského muzea), část v nevyhovujících prostorách hangárů místního letiště s nulovou ostrahou. V  letech 1976 – 1978 byla navržena a instalována též úplně nová expozice muzea zachycující vývoj Mariánských Lázní. Přístavbou vznikl docela nový prostor k instalaci sbírek a přibyl technicky dobře vybavený promítací sál se sto místy. Na tehdejší dobu moderně řešená expozice byla otevřena pro veřejnost počátkem roku 1980.

V roce 1984 vznikla myšlenka vytvoření Geologického parku – rozsáhlé expozice ve volné přírodě, která měla představovat horniny vyskytující se nejen v okolí Mariánských Lázní, ale i v celé Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Vytvořena byla v letech 1986 – 1989 podle architektonických a výtvarných návrhů akad. arch. Jiřího Pelcla, akad. sochaře Petra Císařovského a akad. malíře Karla Halouna. Expozice je situována v lesním porostu u lázeňských vycházkových tras na ploše téměř 10 hektarů v Mlýnském údolí ve vzdálenosti cca. 250 metrů od budovy muzea. Exponáty charakterizují geologickou stavbu Slavkovského lesa a jsou rozděleny do 20 větších skupin instalovaných podél upravených lesních cest. Největší exponáty dosahují výšky až 3 metry a váží 24 tun. V době instalace této expozice v přírodě se v muzeu rozšiřuje specializace o regionální geologii (1986) a vzniká též krátký film „Geologický park Mariánské Lázně“, který má premiéru v roce 1989.[8] Již v době vzniku geologického parku se vedly diskuse, zda je tato aktivita vhodná pro městské muzeum.

V roce 1991 byl ředitelem muzea jmenován Ing. Richard Švandrlík, který musel kvůli lustračnímu zákonu odstoupit a od prosince následujícího roku byl ředitelem jmenován Petr Bouše, tehdejší geolog. V roce 1992 byla zrušena část expozice (nejnovější dějiny) a byla nahrazena expozicí regionální geologie a mineralogie.

V roce 1994 získalo muzeum další prostory k pořádaní pravidelných komorních výstav v Anglikánském kostele. Anglikánský kostel byl po celkové rekonstrukci otevřen jako nová součást expozic muzea 31. července 1994. Kostel byl předán zpět do správy města v roce 2004 a to vzhledem k poklesu příspěvku ze strany zřizovatele a nerentabilnosti provozu. V roce 1996 vzniká v muzeu nová balneologická expozice, o tři roky později v roce 1999 byla otevřena nová goethovská expozice a v letech 2002 – 2003 nová přírodovědná expozice. V roce 2003 došlo k odvolání ředitele Petra Boušeho z důvodu katastrofální finanční situace, neplacení povinných sociálních odvodů a mnoha exekucím hrozícím kvůli neuhrazení fakturovaných částek. Tato finanční krize způsobila několikaletý propad v rozvoji muzea.

V roce 2004 byl jmenován nový ředitel Ing. Jaromír Bartoš, který působí v muzeu dodnes. V letech 2004 – 2010 proběhla řada stavebních úprav. Byla vyměněna velkoplošná venkovní skleněná stěna za zděnou, díky čemuž se částečně zlepšily klimatické podmínky uvnitř muzea, dále byla zastropena vstupní část muzea, čímž vznikly nové výstavní prostory galerijního typu, opraven obvodový plášť a také zprovozněn výtah pro handicapované spoluobčany, muzeum je nyní bezbariérové. V roce 2007 byl reprezentativně upraven přízemní prostor pro konání krátkodobých výstav.



[1] Městské muzeum Mariánské Lázně. Historická podsbírka, přír. číslo 3906. Výzva k založení muzea. 1s

[2] Marienbader Zeitung. Mariánské Lázně, 1887, čís. 35, s. 5

[3] tamtéž, „Raum achtzig Jahre sind verschlossen, seit Marienbad in die Reihe der Curorte getreten und schon beginnen die Erinnerungen, die mit der Geschichte der ersten Jahre der Gründung Marienbads eng verbunden sind, zu verblassen.“

[4] Městské muzeum Mariánské Lázně. Mariánskolázeňské listy, 1997, č. 38, s. 3

[5] PAVELKA, O. Muzeum v Mariánských Lázních, jeho historie a průvodce po sbírkách. Plzeň: Krajské nakladatesltví v Plzni, 1961. s. 5

[6] tamtéž, s. 6

[7] Městské muzeum Mariánské Lázně. Organizační řád městského muzea v Mariánských Lázních z 9. 5. 1970. Mariánské Lázně: Městské muzeum Mariánské Lázně, 1970. s. 4

[8] BOUŠE, P. Geologický park Mariánské Lázně: procházka expozicemi a krajinou. Praha: Nakladatelství Oswald, 2001. s. 39

Kalendář akcí
<< Kvě 2017 >>
PÚSČPSN
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4
Nákupní košík

Your shopping cart is empty
Visit the shop

Základní kontakty
Městské muzeum
Mariánské Lázně
Goethovo náměstí 11
353 01 Mariánské Lázně
IČ:00368997 
tel.: +420 354 622 740
E-mail: muzeum@muzeum-ml.cz
 
Otevírací doba
Úterý - neděle
09:30 - 17:30
 
Všechny kontakty muzea